Úmluva o právech dítěte

Úmluva o právech dítěte stanovuje občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva dětí.

 

Úmluva o právech dítěte byla schválena rezolucí 44/25 Valného shromáždění OSN dne 20. listopadu 1989. Od okamžiku podpisu dospěla Úmluva k univerzálnímu přijetí jako žádná jiná mezinárodní smlouva o lidských právech. Úmluva, jejíž smluvní stranou je od roku 1993 i Česká republika, nyní zavazuje 196 smluvních stran. Úmluva zaručuje práva dětí a ukládá souvztažné závazky státům. Podle Výboru pro práva dítěte uvozují Úmluvu čtyři obecné zásady: nejlepší zájmy dítěte, zákaz diskriminace, participace, ochrana života, přežití a rozvoj dítěte. Zásadám se připisují vlastnosti závažnosti, zásadovosti a všeobecnosti. Výbor zásadám připisuje základní postavení, a to nejen uvnitř Úmluvy. Obecné zásady jsou rovněž podstatné a nezastupitelné ve vztahu k procesu a výsledkům výkladu jednotlivých smluvních pravidel. K Úmluvě byly přijaty tři opční protokoly. První obsahuje závazek nezapojovat děti mladší 18 let do ozbrojených konfliktů. Druhý stanoví zákaz prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie. Třetí opční protokol, jenž Česká republika ratifikovala dne 2. prosince 2015 a jenž vstoupil v platnost 2. března 2016, umožňuje upozornit na porušení povinností pramenící z Úmluvy. Protokol upravuje právo podávat individuální stížnosti.

Nejlepší zájmy dítěte Výbor OSN pro práva dítěte vydal komentář o nejlepších zájmech dítěte, v němž vysvětluje čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, jenž má samovykonatelnou povahu (self-executing). Nejlepší zájmy dítěte představují podle Výboru komplexní a dynamický pojem; konstitutivní prvek Úmluvy. Obsah pojmu tvoří tři provázané normativní složky. První složka je hmotně právní povahy. Smluvní ustanovení obsahuje právo dítěte, aby jeho nejlepší zájmy byly hodnoceny a zvažovány jako prvořadé. Druhou složku utváří interpretační zásada, která požaduje, aby z několika způsobů výkladu smluvního i nesmluvního pravidla byl zvolen ten, jenž nejúčinněji naplňuje nejlepší zájmy dítěte. Třetí složka je procesně právní povahy. U jakéhokoli přijímaného rozhodnutí je nutné vždy posoudit jeho následky vůči dítěti nebo dětem, a tak předvídat jaký vliv rozhodnutí vyvolá. To značí, že je nezbytné souborně posuzovat kladné či záporné následky přijatého rozhodnutí. Při hodnocení nejlepších zájmů dítěte je nutné přihlížet u každého případu k následujícím decisivním hlediskům: názoru dítěte, k jeho totožnosti, k zachování jeho rodinného prostředí a vztahů, k péči, ochraně a bezpečí dítěte, ke zranitelnosti dítěte, k jeho právu na nejvyšší dosažitelnou úroveň zdravotního stavu či k jeho právu na vzdělání. Komentář nadto obsahuje výčet procesních záruk k ochraně nejlepších zájmů dítěte, jež by měl každý smluvní stát Úmluvy průběžně uskutečňovat, včetně hodnocení dopadů navrhovaných zákonodárných a jiných opatření na práva dítěte. Ačkoli jsou komentáře Výboru právně nezávaznými směrnicemi, přesto mají významnou praktickou sílu. Účelem komentářů je posílit všeobecné porozumění, a to nejen u orgánů smluvních stran, jednotlivým smluvním pravidlům, a tak posílit jejich zákonodárné a jiné provádění nebo přímo aplikaci, mají-li smluvní pravidla samovykonatelnou povahu. Výbor vystupuje vůči smluvnímu státu jako jeho přítel a nikoli jako jeho nesmlouvavý a neústupný kritik. Jak smluvní stát, tak Výbor sledují společně stanovený cíl, aby práva byla dětmi reálně vykonávána a v případě jejich porušení byla ze strany příslušných orgánů nebo osob učiněna náprava. Výbor proto sleduje plnění směrnic, jež bezprostředně vyplývají z komentářů, jakož i z doporučení přijímaných Výborem na základě systému předkládání pravidelných zpráv.

 

Dokument ke stažení:  Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí

 Deklarace práv dítěte z roku 1959

 

Užitečné informace nejen pro děti

Problém? Otázky?

Nevíte si rady? Chcete něčemu lépe rozumět? Přečtěte si, zeptejte, zavolejte, chatujte, napište.

 

Více informací zde